[ Pobierz całość w formacie PDF ]
a leknutím jsem si uplivla! On mne vám zaène prosit a mluvit,
a ví, ~e mu nic nerozumím, pak mi podával zlaté prsteny z prstù.
Já se vám dopálila, vezmu d~bán s vodou, jdu k oknu
a povídám:,Jdi odtud, ty pozitúro, a hledej si frejù tam u vás,
ne zde, sice tu vodu na tebe vychrstnu! Trochu ucouvl
od okna, ale vtom vyskoèili z køoví hoai, popadli ho do hrsti
a ústa mu zacpali, aby nemohl køièet. ,Poèkej, Taliáne talián-
skej, teï ti dám co proto, ozval se Míla. Já ale prosila Mílu,
aby ho nebili, a zavøela jsem okno - vlastnì jen pøivøela, ne-
dalo mi to, abych se nepodívala, co s ním budou dìlat. - ,No
Mílo, co s ním? Chlapíka je kde nic tu nic a srdce zajeèí, tøese
to ním, jako by mìl klepavku. - ,Vyalehejme mu ~ehavkama,
navrhl jeden. - ,Nama~me ho kolomazí, druhý. - ,Nic to, roz-
hodl Míla. ,Tomai, ty ho dr~, a vy, hoai, pojïte se mnou. - Od-
bìhli. Za malou chvilku se vrátili, pøinesli tyèku a kolomaznici.
,Hoai, zujte mu botky a vykasejte nohavice, porouèel Míla.
Hoai hned poslechli; kdy~ je zaèal kopat, chlácholili ho jako
zlého koníka: ,Hahou, malý, hahou! - ,Nedostanea podkùvky,
neboj se, povídal mu Míla; ,jen ti no~ky nama~em, aby se ti
bì~elo líp domù! - ,Alespoò naèichnea zdravou vùní, smál
se Tomea; ,beztoho smrdía tou voninou, jak by facky dával.
Kdy~ mu namazali nohy, jako by botky mìl, polo~ili mu tyèku
na plece, ruce mu roztáhli a pøivázali ho na ni jako na køí~.
Talián chtìl køièet, ale Tomea polo~il mu dlaò na ústa a dr~el
ho jako v skøipci. ,Takovým lenochùm, jako tys, povídal, ,ne-
akodí hnáty trochu natáhnout, beztoho se ti ~íly zkrátí. - ,Ho-
ai, porouèel zase Míla, ,sva~te mu botky, hoïte mu je pøes
rameno a vyvedem ho na silnici; ae jechá, odkud pøiael - ,Po-
èkejte, dáme mu kytku za knoflík, aby pøece vidìli, ~e jde
od holky øekl Vítkovic, utrhl kopøivu a bodlák a zastrèil mu to
na frak. - ,Tak, teï to máa, jsi celý pìkný, mù~ea jít s dary! smál
se Míla; vzali ho s Tomaem pod pa~dí a aourem ho vyvedli
tiae ze sadu. Za chvilku pøiael Míla jeatì k okénku, povídal,
jakou mìl chlapík zlost a jak s bidlem utíkal. ,Ale jak jste ho
vyèíhali? ptám se Míly.- ,Inu, povídá, ,já ti chtìl dát dobrou noc,
øekl jsem tedy hochùm, aby na mne poseèkali ve mlýnì, sám
jsem stál v sadì. Tu vidím pøes stráò dolù nìkoho se plí~it
jako zlodìje a krást se k tvému okénku. Jakmile jsem ho po-
znal, tichounce vyjdu ze sadu a pro hochy. Tak se nám to dobøe
podaøilo. Mnì se zdá, ~e se bude pást vícekrát sem pøijít. -
Vèera jsem se té pozitúøe celý den smála, ale veèer byl u nás
ponocný Kohoutek, on je u nás ka~dý den, rád si zavdá a pak,
co ví, to vykokrhá. Ten nám zaèal vypravovat, jak pøiael Talián
v noci domù. ,To byly nìjaké aelmy, ti ho zdìlali, povídá a zaèal
ho popisovat a~ hrùza; to víte, ~e udìlal z komára velblouda.
Psi se prý na nìho sápali, jaký byl hrozný, - a ~ena mìla prý
do rána co drhnout, aby mu kolomaz smyla. Dal jim støíbrný
tolar, aby nic neøíkali v zámku, a zaøíkal se prý straanì, ~e
se tìm chlapùm pomstí. Já se teï bojím o Mílu; povídá se, ~e
jsou ti Taliáni zlí lidé. A jeatì to povídal Kohoutek tátovi, ~e
chodí Talián k Mariánce správcovic a ~e si myslejí staøí, kdy~
ho má paní knì~na ráda, ~e mu dá dobrou slu~bu na panství
a pak ~e by si mohl dceru vzít. No a vidíte, babièko, Míla chce
do dvoru se dát za pacholka na rok, aby nemusel být vojá-
kem; to víte, jak to chodí, kdy~ by Talián ale na nìho pøiatíval,
správec ho nevezme a bude v bryndì. To jsem si vaecko roz-
myslila a u~ mne to nic netìaí, co ti hoai vyvedli; - dneaní sen
mne ovaem zase potìail, ale co~ je to platno! Co vy tomu
øíkáte, babièko? - Moudré to nebylo od tìch hochù, ale dej-
me chase rozum, dokonce kdy~ se do toho láska vplete. Mùj
Jiøí také vyvedl takový kousek a trpìl za to. - Copak, babiè-
ko? - Inu snad bys nechtìla, abych se pustila do rozprávky;
a~ pøi pøíle~itosti povím ti to. Beztoho jsme se zapomnìly a zdá
se mi, ~e slyaím dusot koòù; to jsou u~ naai. Pojïme! Já si to
musím vaecko rozmyslit, cos mi øekla, snad budu vìdìt pak
nìjaké rady, dolo~ila babièka vcházejíc pøes práh.
Dìti slyaíce Kristinèin hlas, vybìhly do sínì, a kdy~ Jan do-
stal krásné holoubátka, popadl dìvèe okolo krku a tak ji ra-
dostí silnì tiskl, ~e jí zùstala na bílém hrdle èervená pruha. Byl
by si je také nejradìji hned sám do holubníku donesl, kdyby
nebyla Barunka zavolala: U~ je tatínek zde! Skoro zároveò
[ Pobierz całość w formacie PDF ]